Na Poháru Plzeňska jsem byla naposledy v roce 2009 s Martou. Usoudila jsem, že už je na čase na další účast a to již 5. ročníku.

Tentokrát však padl los na Sašu. Hodně jsme trénovaly a to hlavně barvu, následování a nahánění. Ostatní disciplíny už znala a docela ovládala. Však taky už měla složené podzimky a vodky.

Pohár Plzeňska pořádá OMS Plzeň a je vždy dvoudenní a skládá se z Lesních a Barvářských zkoušek pro malá plemena loveckých psů se zadáním titulů CACT a res. CACT.

Ze zaslaných propozic vyplynulo, že : tituly nejsou nárokové a mohou být zadány pouze v případě, že se zkoušek zúčastní nejméně 6 psů skupiny plemen, pro které je zkouška určena (jezevčíci a teriéři, slídiči, retrieveři) viz. Směrnice ČMKJ platná od 1.1.2012.
Vítězem Poháru Plzeňska: se stane jedinec, který po absolvování LZ a BZ bude mít nejnižší součet dosažených pořadí po přepočtu. Při rovnosti součtu pořadí se bude postupovat dle ustanovení Zkušebního řádu (všeobecná část čl. 14). Aby bylo možné dosáhnout stejných počtů bodů u všech plemen, budou známky z disciplín – pro LZ: nos, poslušnost, chování po výstřelu, vodění na řemeni, slídění, následování (šoulačka), barva a odložení,- pro BZ: následování (šoulačka), barva, odložení, vodění na řemeni a nahánění (slídění) násobeny stejným koeficientem (tabulky teriérů a jezevčíků).


Trochu jsem zapátrala a tady je Směrnice z ČMKJ.

O tom jak vše probíhalo a jak jsme byly holky šikovné. Zkrátka naše první dvoudenní zkoušky.

Sobota – 6. října 2012 – Lesní zkoušky (Zkušební řád pro zkoušky retrieverů)

V sobotu na lesní zkoušky nastoupilo 11 psů z toho 10 jezevčíků a 1 retriever - my :). Takže mi bylo jasné, že na udělení titulu nemáme nárok. Nedá se nic dělat, ale stejně budeme bojovat a zkusíme tak poškádlit pořadí za oba dva dny.


Počasí nám přeje. Neprší! Saše jsem vylosovala číslo 3, a tudíž jsme v 1. skupině, která jde jako první do lesa na barvy a následování. U lesa probíhá další losování na barvy. Los č. 1 vylosuje nás a my jdeme jako první na následování a na barvu č. 1. Fuj, jsem pěkně nervózní. Ještě i teď, když to píšu. Zase se vžívám do zkouškové atmosféry -:).

Na následování mám střelce. Trénovali jsme různé způsoby a to tak, že buď je střelec na konci a když k němu dojdeme, tak vystřelí. Nebo jde s námi vedle mé pravice. Zatím na zkouškách chtěli rozhodčí oba dva způsoby.

Ale tady ne. Tady se našel ještě třetí způsob, jak je možné provést následování. A to takový, že střelec jde metr nebo dva za námi a když se na konci následování zastavíme, tak střelec nás dojde a pak vystřelí a já si uvážu psa. Dobrá tedy, vyrážíme. Saša mi krásně následuje a je na volno (jinak jsme to ani netrénovali). Jenže další překvapení bylo, že rozhodčí nestojí, ale jde za námi. Tak tohle jsem až doposud neznala a hodně znervózněla, ale evidentně jen já. Se Sašou to vůbec nehnulo a krásně mi následovala vedle mé levé nohy až na konec, kam došel i střelec a vystřelil. Uvazuji Sašu a rozhodčí vyhlašuje známku 4.

A jdeme na nástřel na pobarvenou stopu. První polovina nic moc. Je silný boční vítr a Saša hodně lavíruje. Taky se mi jednou zamotala do stopovačky, kterou jsem si vzala o hodně delší, než na jakou jsme zvyklé. To je moje pořádná blbost a nadávám si. Saša se ze začátku otáčí i na rozhodčí a na koronu, která nám jde v patách a dělá docela rámus, takže nic moc soustředění. Poznala jsem na Saše, že to není ono a tak říkám rozhodčím, že se chceme opravit. Otočím se a s hrůzou vidím spoustu lidí za námi. Musíme jít až za ně a najít značku na stromě a hlavně barvu, což je velmi náročné. Nasazuji Sašu a mezi lidmi postupujeme dál a po chvíli cítím, že je to konečně to pravé ořechové, že se Saša chytla a úspěšně provedeme dosled srnce. Známka 4.

Odjíždíme se občerstvit a počkat na další skupiny, abychom se vyměnili na stanovištích. Čeká nás odložení a chůze na řemeni a volně a chování na stanovišti. Odložení a chůze bylo perfektní a tak za 4. Chování na stanovišti za 3. Pro moji jistotu byla Saša uvázaná na řemeni.

Pak už zbývají vlečky, marking a slídění. Je toho ještě hodně na pokažení říkám si. Když jsem totiž ráno viděla při nástupu ty obří dva králíky, tak mi málem vypadly oči. Nikdy jsem netrénovala na tak těžké a velké králíky, což je opět moje chyba. Ale Saša mi z těch pochybností vyvede a všechny polní disciplíny udělá za 4. Hurá, hurá a máme pro dnešek splněno. Kromě jedné trojky je všechno za čtyři. Super výsledek.

Večer se vyhlašují výsledky. Pamatuji si, že z 11 nastoupených psů zkoušky dokončilo 7 psů:

1. cena - 4 psi, 2. cena – 1 pes, 3. cena – 2 psi, Neuspěli – 4 psi

Co nám asi přinese zítřek?

Neděle – 7. října 2012 – Barvářské zkoušky (Zkušební řád pro zkoušky teriérů a jezevčíků)

V noci samozřejmě nespím a hlídám počasí. Meteorologové předpověděli, že má pršet. Doufám, že jim to zase nevyjde. Představuji si jak do sobotní odpolední nakapané barvy, která je připravená na nedělní Barvářské zkoušky, prší a tuplem nemůžu usnout. Bohužel se moje představy a kupodivu i předpověď meteorologů plní a od 1 hodiny v noci vydatně prší. Prší i ráno a prší celé dopoledne. Jak tohle může dopadnout.

Ráno na nástupu je jen 10 psů. Jeden vůdce holt měl rozum a řekl si, že do takového počasí ani psa nevyžene.
Jsme tedy jen 2 skupiny a já jsem tentokrát vylosovala č. 2. Opět 1. skupina a opět začínáme v lese barvou. Všichni mají nervy z toho, že barva bude totálně smytá, jezevčíkům je zima a třesou se jak „ratlíci“ :).

Tentokrát šel na první barvu jezevčík, ale bohužel barvu nedokončil. No paráda, už to začíná říkáme si všichni. Nervíky pracují o sto šest. Druhá barva a druhý jezevčík. Ten barvu dokončil, sice se známkou 1, ale jde to a je to malá vzpruha pro ostatní. Na třetí barvu vylosovali nás. A jdeme na to. Následování probíhá tradičně, jak jsme zvyklé. Tzn., že střelec jde s námi a rozhodčí prostě stojí na začátku a jen sledují naše následování. Známka 4.

Déšť a barva stará min. 18 hodin. Není možné, že to dáme. Nasazuji Sašu na nástřel, kde nevidím jedinou kapičku barvy. Já ji nevidím, ale podle toho, jak Saša šla, jsem ji vidět nemusela. Šla nádherně a dokonce lépe než včera. Nechápu, ale nemusím všechno chápat. Hlavně, že ona ví. Šla s jistotou profíka a jen jednou, když jsme prošly příkopem se na chvíli zastavila a ověřovala kudy kam, a když se chytla, tak jsme za chvíli byly na konci u srnečka. Z takového výkonu jsem měla obrovskou radost, že už mi bylo všechno fuk, i kdyby z obávaného nahánění dostala nulu.

A je to tady. Nahánění. Jdeme na řadu jako první, když před námi vůdkyně s jezevčíkem a losem č. 1 už vypadla.

Rozhodčí nám vybírá školku z hustých borovic a trávou vysokou tak, že by tam měl problém i Rákosníček. Saša problém měla a po právu dostává známku 2. Nevadí, nejsme sami.

Další disciplínou je odložení. Oproti včerejšímu odložení je zde veliká změna. Jeden rozhodčí zůstává, k tomu se pak budu vracet, ok, doteď to jde, ale s druhým rozhodčím jdeme na místo, které nám určí k odložení a cestou se ptá, jestli fena bude na řemeni nebo na volno. Nikdy jsem Sašu neučila na řemeni, takže je jasné, že jde na volno. Ale to jsem netušila co bude dál. Rozhodčí mi říká, že bude před fenou, aby na ni viděl a že po 5 minutách zatroubí a já k ní přijdu a uvážu fenu. Vždycky na všech zkouškách se rozhodčí schovali tak, aby na psa viděli a pes neviděl je. Uplynutí doby 5 minut mi vždy říkal ten rozhodčí, u kterého jsem čekala a ne že bude ještě před ní troubit. Uf, jak tohle dopadne.

Saša se nehnula ani o píď a známka 4. A že ji pan rozhodčí zkoušel. Různě se nakrucoval z jedné nohy na druhou, vyndával si z pod košile trubku………..

Zase pro nás veliká novinka a zaplať pán Bůh, že Saša má dobré nervy. Já tedy ani nedýchala a cítila jsem moje srdce, jak krásně a pravidelně buší. Myslím, že je zdravé a ani nemusím na EKG :)).

Ihned po odložení jsme sami šli na chůzi na řemeni. Tady bych řekla, že si tuhle disciplínu rozhodčí spletl s Velkou Pardubickou a já se Sašou jsme za ním jen vlály. Šel tak rychle přes všechen možný slušně řečeno nepořádek v lese, příkopy, díry, které nebyly vidět, protože byly zarostlé trávou, že jsem si v jednu chvíli myslela, že mám vyvrknutou nohu. Hodně náročné. A už zase vím co pilovat. I když si myslím, že takhle udělaná chůze na řemeni nebyla normální. Známka 3. A končíme !

Jedeme do hospody a čekáme na vyhlášení výsledků. Z vyhlášení toho tentokrát moc nevím, protože vrchní rozhodčí pletl dohromady pořadí z nedělních Barvářských zkoušek s pořadím celkovým za oba dva dny. Takže konkrétnější statistiku vám fakt nejsem schopná sdělit.

Vím hlavně to, že ta moje holka Saša zvládla obě opravdu náročné zkoušky – Lesní a Barvářské v 1. ceně a že z 11 nastoupených psů v sobotu a z 10 psů v neděli skončila na celkově 3. místě a to jen kvůli tomu, že neměla v PP potvrzenou chovnost od ČMKJ (mohlo to být i lepší). Jsem tolik ráda, že jsme to spolu zvládly a že jsme i zasáhly do pořadí. Díky Sašo !